německý matematik
Carl Gustav Jacob Jacobi se narodil v Postupimi. Studoval matematické práce Leonharda Eulera, Josepha Lagrange a Pierra Laplace. Později přednášel na univerzitě v Berlíně a v Königsbergu. V roce 1842 se v Manchesteru potkal s Williamem Hamiltonem, v roce 1844 se léčil v Itálii, kde potkal Johanna Dirichleta.
Carl Gustav Jacobi.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Základní oblastí jeho práce byla teorie funkcí, teorie čísel, lineární algebra, teorie diferenciálních rovnic a analytická mechanika. V roce 1829 rozvinul teorii kvadratických forem. Ukázal, že libovolné číslo je možné rozložit na součet čtverců celých čísel (např. 5 = 22 + 12). Mezi jeho základní publikace patří z roku 1829 Fundamenta nova theoriae functiorum ellipticarum, z roku 1839 Canon arithmeticus. V práci De formatione et proprietatibus determinantium (O tvorbě a vlastnostech determinantů) z roku 1841 uvedl funkcionální determinant, dnes nazývaný na základě doporučení Jamese Sylvestra jacobián, zavedl dvojité indexy pro práci s prvky matice. Zavedl přehlednou symboliku např. u derivací vyšších řádů.
Použité zdroje
[1] TESAŘÍK, F. C. G. J. Jacobi – spoluzakladatel moderní matematiky. Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, březen 2005, roč. 14, č. 7, s. 442–443. ISSN 1210–1761.
[2] Dějiny matematiky a fyziky v obrazech, šestý soubor. Redigoval Jaroslav Folta. 1. vydání. Praha: Jednota československých matematiků a fyziků, 1989. ISBN 80–7015–012–2.
[3] Encyklopedická edice, listy, matematici. ISBN 80–860–44–05–X.
