americký fyzik německého původu
Otto Stern se narodil v německém Sohrau (dnes polské Zory). Studoval fyzikální chemii na univerzitě ve Vratislavi, v letech 1912 až 1914 spolupracoval s Albertem Einsteinem v Praze a Curychu. Později působil na univerzitách ve Frankfurtu, Rostocku a Hamburku. V roce 1933 odešel do USA, kde se stal profesorem fyziky na Carnegieho technologickém institutu v Pittsburku. Pracoval v oblasti termodynamiky, magnetismu, struktury atomu a molekulové fyziky. Stern rozpracoval experimentální metodu elektronových svazků a v roce 1921 společně s Waltherem Gerlachem na základě této metody prokázali správnost teoretického předpokladu o velikosti momentu elementárního magnetu. Stern také dokázal existenci magnetického momentu protonu a změřil ho. Za tento objev byl v roce 1943 odměněn Nobelovou cenou za fyziku. V roce 1932 se Sternovi podařilo přímo změřit rychlost pohybu molekul plynu. V roce 1929 provedl pokusy s ohybem svazků atomů hélia a potvrdil správnost hypotézy Louise de Broglieho.
Použité zdroje
[1] SODOMKA, L. Kronika Nobelových cen. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2004. ISBN 80–242–1058–4.
[2] WEINLICH, R. Laureáti Nobelovy ceny za fyziku. 1. vydání. Olomouc: ALDA, 1998. ISBN 80–85600–47–1.