Jedním z nejznámějších galvanomagnetických jevů je Hallův jev, který v roce 1879 objevil Edwin Herbert Hall. Projevuje se vznikem tzv. Hallova napětí na plochém vodiči ve směru kolmém na směr proudu i ke směru magnetického pole, do kterého je vodič vložen. Hallovo napětí je způsobeno silami, které působí v magnetickém poli na pohybující se nosiče náboje ve vodiči. Na základě závislosti Hallova napětí na velikosti magnetické indukce, lze pomocí Hallovy sondy sestavit teslametr. Hallovy sondy se používají k měření magnetických polí o indukci desítek mT až jednotek tesla. Jsou ve velkém množství obsaženy i např. v automobilu, kde snímají polohu horní úvrati pístu, jsou obsaženy v zrcátkách či ABS.
Prochází–li kruhovou kovovou destičkou elektrický proud ve směru průměru a destička se nachází v magnetickém poli, jehož magnetická indukce je k rovině destičky kolmá, vytvoří se cirkulující elektrický proud. Jev byl teoreticky předpovězen Ludwigem Boltzmannem a v roce 1911 proveden Corbinem, po němž získal název – Corbinův jev. Je–li destička volně pohyblivá, může se uplatnit i otáčivý moment.