Z druhého pohybového zákona vyplývá důležitý poznatek. Působí-li na těleso stálá síla F = ma, pak se těleso pohybuje se stálým zrychlením a, tzn. že koná pohyb rovnoměrně zrychlený. Nebo obráceně: rovnoměrně zrychlený pohyb je důsledkem působení stálé síly. Známým případem rovnoměrně zrychleného pohybu je volný pád. Proto volný pád musí probíhat v důsledku působení stálé síly. Tato síla se nazývá tíhová síla a označuje se FG.
Tíhová síla.
Zdroj: Techmania Science Center. Autor: Magda Králová. Under Creative Commons.
Je to vektorová veličina se svislým směrem. Tíhová síla FG je síla, kterou Země působí na každé těleso při povrchu a uděluje mu tíhové zrychlení g. Dosazením a = g odvodíme pro tíhu tělesa vztah
Protože tíhové zrychlení je na různých místech Země různé, je i velikost tíhové síly na různých místech Země jiná.
Působení tíhové síly na těleso nemá vždy pohybové účinky. Jestliže těleso leží na stole nebo když je pověšeno, tak se nepohybuje. V tom případě působí těleso tlakovou silou na stůl nebo tahovou silou na závěs. Tuto sílu pak nazýváme tíha tělesa G.
Tíha.
Zdroj: Techmania Science Center. Autor: Magda Králová. Under Creative Commons.
Tíha tělesa je síla, kterou působí nehybné těleso na vodorovnou podložku nebo závěs. Tíha tělesa je důsledkem tíhové síly, kterou působí Země na těleso. Tíhová síla tedy vyvolává tíhu tělesa. Jestliže je těleso v klidu, má tíha i tíhová síla stejný směr i stejnou velikost a platí, že obě síly jsou stejně velké. Existence tíhové síly umožňuje vážení. Jak si ale kosmonauti ve stavu beztíže mohou zvážit např. dávku potravin, svou hmotnost nebo různé experimenty? Využívají skutečnosti, že se předměty s větší hmotností rozbíhají a brzdí obtížněji než předměty s menší hmotností. Jestliže kosmonaut zamává s prázdnou a plnou plechovkou, dokáže je rozlišit.
