americký vynálezce skotského původu
Alexander Graham Bell se narodil v Edinburgu ve Skotsku. V jeho rodině bylo tradicí stát se vychovatelem a učitelem dětí s vadami sluchu a řeči. Alexander v patnácti letech dokončil střední školu a začal studovat na univerzitě v Edinburgu. Krátkou dobu působil v Elgine jako učitel neslyšících, ale vrátil se ke studiu medicíny, tentokrát v Londýně. Tady narazil na práce Charlese Wheatstona, který ho přivedl k teorii šíření zvuku. V roce 1871 se s rodiči odstěhoval do Kanady, kde získal státní občanství a pokračoval v práci učitele a vychovatele neslyšících.
Alexander Graham Bell.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Autor: Moffett Studio 1914-1919. Public domain.
Výzkum hlasu a zvuku
V roce 1873 se stal profesorem fyziologie hlasu na univerzitě v Bostonu. Zanechal povolání vychovatele neslyšících a věnoval se jen výzkumu. Jen o jednu studentku se staral i nadále – Mabel Hubbardovou, kterou si později vzal za manželku.
Rodina Alexandera Grahama Bella.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Autor: Gilbert H. Grosvenor Collection, Prints and Photographs Division, Library of Congress, USA 1852. Public domain.
Bell zkoumal elektrický přenos zvuku. Za podpory tchána vybudoval a vedl svoji laboratoř v Salemu. Studium hlasu ho přivedlo k myšlence sestrojit zařízení na telegrafické spojení. Společně se svým asistentem Thomasem Watsonem experimentovali v podkroví domu č. 109 na Court Street s telegrafickým přenášením zpráv.
Bellova laboratoř.
Zdroj: LIFE photo archive hosted by Google [images.google.com/hosted/life].
Objev telefonu
Jako membránu používali železnou destičku ovládanou elektromagnetem. Watson vysílal z jedné místnosti signály a Bell ve druhé místnosti se snažil vyregulovat oscilační desky pomocí svého vynikajícího sluchu. Z jejich spolupráce vyšel roku 1875 prapůvodní typ telefonu. A jako u řady jiných vynálezů, i tady jim pomohla náhoda. Watson už byl po šestnáctihodinové namáhané a nudné práci unavený, a tak omylem poklepal na membránu. Bell v druhé místnosti zachytil neobvyklý zvuk. A hlavní myšlenka telefonu byla na světě.
Dne 14. února 1876 Bell zažádal o patent pod názvem „jistá nová a prospěšná zdokonalení v telegrafii“. Patent pod číslem 174 465 byl vydán 7. března 1876. Zajímavé bylo, že asi o dvě hodiny později přišel na patentní úřad zaměstnanec Western Electric Elisha Gray a žádal o patent na téměř stejný vynález. V letech 1875 až 1877 získal Bell další tři patenty a při soudních sporech s Western Electric i prvenství vynálezu. Bell založil koncern Bell Telephone, který má dodnes ve znaku modrý zvon, který pochází z jedné jeho dětské kresbičky.
Kopie modelu Bellova prvního telefonu.
Zdroj: LIFE photo archive hosted by Google [images.google.com/hosted/life].
Další práce
Bell se zabýval laděným systémem mnohonásobné telegrafie a studiem vzduchových vln v uchu po dobu příjmu hlasových zvuků. Sestrojil několik pomůcek a zařízení pro vyučování lidí s vadami sluchu. V konkurenci s Thomasem Alva Edisonem se zabýval konstrukcí fonografu. Kromě toho založil časopis Věda a spolek Americké sdružení pro vyučování řeči, od roku 1898 pracoval jako správce ve Smithsonově ústavu.
List z Bellova notesu s konstrukcí telefonu.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
V den pohřbu Alexandra Grahama Bella 4. srpna 1922, ve chvíli, kdy byla spouštěna rakev do hrobu, oněměly na jednu minutu všechny telefonické přístroje v celých Spojených státech a Kanadě. Tak vzdali pracovníci ústředem na severoamerickém kontinentu hold tomuto vynálezci.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Použité zdroje
[1] BOREC, T. Dobrý den, pane Ampére. 1. vydání. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1980. ISBN 14–031–81.
[2] KRÁLÍK, J. Od telegrafu k internetu. Praha: Pragma, 2000. ISBN 80–7205–736–7.
