Thomas Edison

“Spát čtyři hodiny je povinnost, pět hodin pohodlí, šest hodin zahálka. Mnoho jídla a spánku vraždí lidi.“

„Přicházet na udivující objevy je snadné. Velmi obtížné je zdokonalit je do té míry, aby mohly nalézt praktické využití.“

Thomas Alva Edison se narodil v Milanu v americkém státě Ohio. Jeho táta byl obchodník a máma učitelka. Do školy chodil jen tři měsíce, protože učitel pochyboval o jeho inteligenci. Pak ho doma učila jeho máma, která doufala v jeho přirozenou inteligenci. Malý Al si od malička rád četl a zajímal se o chemii, kupoval si chemikálie, skleněné baňky a ve sklepě si zřídil laboratoř. Od malička si vypěstoval odpor k matematice.

Malý podnikatel

V roce 1854 se jeho rodina přestěhovala do Port Huronu, protože Milanu se vyhla železnice a Thomasovu tátovi nešly obchody. Už v jedenácti letech se z malého Ala stal podnikal. Po domácnostech rozvážel zeleninu. Za první rok si vydělal 300 dolarů. Brzy do podniku přibral dalšího kamaráda, koupil koníka a jeho obrat rázem vzrostl.

Vydělané peníze rozdělil mezi mámu a z velké části mezi nákup knih a chemikálií. Po pár letech přenechal dobře prosperující živnost kamarádovi a vydal se na železnici, kde cestujícím na trase Port Huron–Detroit prodával noviny. Na zastávkách se setkával s úředníky, telegrafisty a slyšel od nich novinky z probíhající občanské války. A právě tady ho napadlo, že by mohl vydávat svoje vlastní noviny, které nazval Weekly Herold.

Telegrafie

V roce 1869 odešel Edison do Bostonu k Western Union jako telegrafista. Ale dlouho se tady neohřál. Na jeho místo pak nastoupil Alexander Bell. Čtyři roky jezdil Edison po amerických telegrafních stanicích jako telegrafista a během toho přišel s několika vynálezy. Prvním byl automatický telegraf, který místo něj pravidelně vysílal každou půlhodinu číslo 6, aby ho ohlásil ve službě. Dalším byla zabíječka švábů. Skládala se ze dvou staniolových proužků vzdálených asi 2,5 cm. Každý byl připojen k jinému pólu zdroje. Když šváb vešel mezi proužky, zabil ho elektrický výboj.

Jeho další cesta vedla do New Yorku, kde bez peněz přespával u kamarádů telegrafistů. Když se vydal hledat práci narazil na rozbité signalizační zařízení na burze. Mladý Edison si s jeho opravou za dvě hodiny hravě poradil a získal nové místo technického asistenta. Brzy povýšil na technického ředitele firmy Gold Reporting Company, která tyto přístroje prodávala.

Firmu Gold Reporting Company pohltila obří telegrafní společnost Western Union a Edison se bál výpovědi. Proto raději odešel sám a se společníky založil v Jersey City první samostatnou elektroinženýrskou firmu Ameriky.

Společnosti Western Union prodal práva na psací telegraf, jenže zjistil, že svým společníkům musí vyplatit 2/3 výdělku, i když na nic nesáhli. Rozhodl se je požádat, aby z firmy odešli a jako samostatný podnikatel, opět bez peněz, získal další zakázku od Western Union. Měl zdokonalit burzovní hlásič cen zlata, právě ten, který po příchodu do New Yorku opravil. Za 3 týdny byl s prací hotov a jako odměnu získal 40 000 dolarů. Za měsíc stihl všechno utratit. Během krátké doby získal od Western Union další objednávku na burzovní hlásiče v ceně půl milionu dolarů.

Za oněch 40 000 dolarů pořídil dílnu v Newarku ve státě New Jersey. Brzy ji doplnil dalšími dílnami a pak i celou továrnou na své vynálezy. V roce 1873 se seznámil se svou první ženou, dělnicí v jeho továrně, Mary Stillwellovou. Měl s ní dva syny a jednu dceru. Prvnímu synovi říkal čárka a dceři tečka.

Edison si rád tropil žerty ze svého okolí. Jeden velký žert provedl dvěma obřím telegrafním společnostem Western Union a Pacific Telegraph Company, když jim prodal patenty na zdokonalené telegrafy. Automatický telegraf prodal společnosti Pacific Telegraph Company a duplexní telegraf Western Union. Při vývoji duplexního telegrafu přišel na možnost kvadruplexního telegrafu (současné posílání 4 zpráv po jednom drátu).

V roce 1873 udeřila hospodářská krize a Edisonovy továrny skorot zkrachovaly. Svízelnou finanční situaci vyřešil Edison tak, že šéfinženýrovi Western Union nabídl spoluvlastnická práva ke kvadruplexnímu telegrafu výměnou za pokračování pokusů v centrále Western Union. Kvadruplexní telegraf totiž ještě nebyl hotový a Edison k jeho dokončení potřeboval testy v centrále Western Union.

Telefon

Edison zavřel továrny v Newarku. Zjistil, že současné vynalézání a výroba nejdou dohromady. S hrstkou svých věrných spolupracovníků a manželkou v roce 1876 odešel do malé osady Menlo Park nedalo New Yorku, kde otevřel dílny zaměřené jen na vynalézání. Telegrafie se stala neperspektivním oborem, a proto se Edison a jeho zaměstnanci vrhli na zdokonalení telefonu.

Na patentový úřad dne 14. února 1876 dorazili téměř současně Graham Bell a Elisha Gray. Oba se stejným vynálezem. Western Union Edisonovi zadala zakázku na zdokonalení telefonu, aby se z neprodejné hračky stal technický trhák. Edisonovo zlepšení spočívalo ve vynálezu uhlíkového mikrofonu, který umožňoval přenos hlasu na větší vzdálenost než telefon Bellův. První slovo, které použil bylo anglické hallo, ze kterého se vyvinulo dnes běžně používané slovo při telefonování – haló. V okamžiku založení American Speaking Telephone Company a budováním prvních linek, začaly soudní spory s Bell Telephone Company, které se vlekly 15 let.

 

Fonograf poprvé

K objevení principu zvukového záznamu ho přivedla náhoda. Zjistil, že stejné zvuky vyvolávají stejné chvění, a proto je možné je zaznamenat na nějaký otáčecí nosný materiál. Ke svým pokusům použil kovový plátek a měkký staniol. První věta, kterou Edison použil při zkoušení svého fonografu, byla “Mary had little lamb which flies was by the snow and everywhere the Mary went the lamb should go“, kterou přečetla jeho manželka Mary Edisonová. Roku 1877 přihlásil svůj fonograf k patentnímu úřadu.

 

Žárovka a celá elektrická rozvodná síť

Dlouho bylo známo, že drát s proudem se může rozžhavit a vydávat světlo. Dokonce bylo sestrojeno několik předchůdkyň žárovek, ale všechny svítily jen krátkou dobu. Až Edison sestrojil první praktickou žárovku, která svítila několik dní. Stalo se tak v noci z 21. na 22. února 1879 a žárovka svítila dva dny a dvě hodiny.

Tento objev nepřišel jen tak. Předcházelo mu dlouhé hledání vhodného materiálu na vlákno žárovky. Edison se svými spolupracovníky vyzkoušeli přes 2000 materiálů. Dokonce své spolupracovníky poslal pro vhodný materiál na vlákno do všech koutů světa. Mezitím ale Edison v Menlo Parku objevil karbonizovanou bavlnu, kterou instaloval v baňce, z níž předtím odčerpal vzduch. Vlákno, kterým procházel elektrický proud, fungovalo vlastně jako odporový článek. Ten se rožhavil tak, že začal vyzařovat světlo.

Na Silvestra roku 1879 se Edison rozhodl, že osvítí svou zahradu v Menlo Parku. Na tuto technickou novinku se přijelo podívat téměř tři tisíce lidí. V tu chvíli akcie plynárenských společností začaly klesat, kdežto Edisonovy šly rázem nahoru. V roce 1880 založil firmu Edison Light Company, která měla koncem 19. století monopol na výrobu žárovek. Vývoj žárovky šel tak daleko, že o rok později už žárovka svítila plných 1589 hodin. Tři roky trvalo dovést žárovku ke konečné podobě, 14 let pak soudní procesy s plagiátory. Celý proces stál 2 miliony dolarů a skončil v době, kdy už stejně patent neplatil. Rozsudek byl pronesený 14. července 1890.

Edison musel vyřešit celý problém elektrického osvětlení, tj. zkonstruovat a zdokonalit elektrické vedení, zásuvky, vypínače, pojistky, elektroměry atd. 6. července 1882 se snažil uvést do provozu první městskou elektrárnu na Pearl Street v New Yorku, ale zkouška dopadla fiaskem. Další neveřejná zkouška se konala 4. září 1882 a dopadla dobře. Uvedl tak do provozu první elektrárnu s parním generátorem na světě, která dodávala napětí 110 V. Čtyři dynama poháněná přímo parními stroji zásobovala elektřinou 85 budov s 2000 žárovkami. 

Jeho paní Mary v roce 1884 zemřela na tyfus. Po její smrti přijal do svých služeb Nikolu Teslu a celou firmu odstěhoval z Menlo Parku do West Orange, kde vybudoval obří laboratoře a dílny. Do nedaleké vily v Glenmonth uvedl svou novou choť Minou Millerovou, kterou si vzal v únoru 1886. Měl s ní také dva syny a jednu dceru.

Fonograf podruhé

Po návratu z líbánek bylo jeho první prací zdokonalení fonografu pomocí tvrdší jehly a voskových válečků (první fonograf používal staniol). Princip Edisonova fonografu byl jednoduchý. Ozvučnice zesilovala vstupující zvukové vlny do takové intenzity, až se membrána rozechvěla. Jehla vyrývala chvění na měkkou folii a tvořila hloubkový záznam, tvořila se spirálová stopa. Reprodukce probíhala v obráceném postupu. Jehla snímala stopu a její výkyvy rozechvívaly membránu.

Fonograf byl vystaven na pražském výstavišti v roce 1891. V Hlasu národa z 24. května se můžeme dočíst:

Na přelomu století byl vynalezen gramofon. Edison dlouhou dobu nechtěl ani slyšet o stále populárnější novince. Až roku 1912 musel díky nízké poptávce ukončit výrobu fonografů.

Další Edisonovy vynálezy

Edison vždy pracoval se stejnosměrným elektrickým proudem a využití střídavého elektrického proudu značně podceňoval. Byl schopen vést stejnosměrný proud na vzdálenost maximálně 4 km. Jenže pokusy se střídavým proudem naznačovaly, že je ho možné při vysokém napětí vést stovky kilometrů daleko bez větších ztrát. To byl začátek Edisonova elektrického konce.

Bojoval proti střídavému proudu. Vydával brožury, kde hlásal o smrtelné nebezpečnosti střídavého proudu. Westinghouse a ostatní zastánci střídavého proudu odpověděli také letáky. Rozběhla se letáková bitva. Edison dokonce otevřel brány West Orange a novinářům připravil pekelné divadlo. Zkoupil v okolí psy a kočky a pouštěl do nich napětí až 10 kV. Vrcholem bitvy byla první poprava na elektrickém křesle dne 6. srpna 1890. Nic nepomohlo a strídavý proud pomalu, ale jistě přebíral vedení. O tři roky později všichni členové komise pro výběr dodavatele na niagarskou elektrárnu hlasovali pro Teslu, Westinghouse a střídavý proud.

Edison prodal akcie General Elektric, ale nevzdal se. Měl v záloze jeden vynález – magnetický drtič rudy. Za 2 miliony dolarů, které obdržel za akcie, koupil pozemky, vystavěl továrnu a městečko Edison kdesi na severozápadě státu New Jersey. Deset let budoval nový podnik, než přišel Rockefeller, koupil bohatá ložiska železné rudy a produkoval ji za poloviční cenu. I když městečko i obrovské drtiče zchátraly, přesto důmyslné pásy posloužily Henry Fordovi jako inspirace pro pásovou výrobu.

Během jeho nepřítomnosti ve West Orange jeho spolupracovníci dál vytrvale pracovali. Je proto sporné, co z dalších vynálezů vynalezl sám Edison a co jeho zaměstnanci. V roce 1891 ohlásil patent na kinetograf a začal filmovat v prvním studiu na světě. Byla to jen dřevěná bouda uvnitř celá černá, které se proto říkalo Black Mary. Celý film se vlezl na 15 m celuloidového filmu a trval jen několik minut. Film se promítal do kukátek vždy jen pro jednu osobu. Jeho vynález rozběhl celosvětové filmové šílenství a samozřejmě i spoustu soudů o prvenství vynálezu.

Edison mimo jiné vyráběl cement, zdokonalil akumulátor, na kterém pracoval 10 let a provedl na 50 000 pokusů, získal patent na antény a ostatní vynálezy z oblasti telegrafie, které prodal Guglielmu Marconimu. Za svůj plodný život získal se svými četnými spolupracovníky asi 1300 patentů na nejrůznější vynálezy.

V září 1911 přijel Edison společně se svou manželkou Minou a dětmi automobilem vlastní výroby do Brna, kde si prohlédl dnešní Mahenovo divadlo jako první osvětlené Edisonovými žárovkami, které zde v roce 1882 instaloval jeden z Edisonových inženýrů. Emil Kolben (od roku 1888 do roku 1892 pracoval v Edisonových laboratořích) ho doprovázel i do Prahy, kde si prohlédl pražské osvětlení, kavárnu Edison, továrnu Emila Kolbena i Františka Křižíka.

V prosinci 1914 vzplála místnost pro kontrolu filmu v dřevěné budově Edisonových laboratoří ve West Orange. Bylo zničeno 6 budov ze dřeva a 7 z betonu.

V době druhé světové války Edison spolupracoval s americkou armádou. Přišel např. s maskováním nákladních člunů, bombou na zjišťování menších hloubek, střelou vytvářející kouřové mraky, vodíkovým detektorem pro ponorky, olejovou střelou na oslepení podmořských lodí nebo s nočním dalekohledem. Vojenští úředníci jeho vynálezy hodili do šuplíku.

 

Thomas Alva Edison zemřel ve svém domě ve West Orange v neděli ráno 18. října.

Použité zdroje

[1] CENEK, E. Kdo je T. A. Edison. Praha: ORBIS, 1947.

[2] GUTWIRTH, V. Thomas Alva Edison. Praha: Práce, 1947.

[3] HOŘEJŠ, J. Prodavač novin světovým vynálezcem. Praha: Nakladatelství Josef Hokr.

[4] JÍLEK, F. Thomas Alva Edison. Přemožitelé času 2.

[5] JÍLEK, F. T. A. Edison. Praha: Petrklíč, 1995. ISBN 80–85243–59–8.

[6] JÍLEK, F. Zrození velkých vynálezů. Příběhy mužů, kteří změnili svět. Praha: Práce, 1988. ISBN 24–001–88.

[7] TESAŘÍK, B. Před sto lety byl u nás na návštěvě T. A. Edison. Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, říjen 2011, roč. 21, č. 2, s. 120–123. ISSN 1210–1761.