dánský a na krátkou dobu i český astronom
Tycho Brahe se narodil na dánském sídle v Knudstrupu (dnes Švédsko). Jeho táta Otto Brahe a máma Beata Billa mu dali jméno Tyge, v latinské podobě Tycho. Tycho byl nejstarší z dětí, měl dalších pět bratrů a pět sester. Jeho táta byl královským rádcem a později i správcem hradu Helsingborg. Jeho rodiče patřili ke starému dánskému šlechtickému rodu, v jeho rodokmenu najdeme dva krále (Waldemar II. vítězný, který si vzal dceru Přemysla Otakara I. – Dagmar) a svatořečenou hraběnku Bergittu de Brahe.
Tycho Brahe.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Astronomické začátky
Tycho vyrůstal v Tostrupu u svého vznešeného strýce Jörgena Brahe. Ten sám neměl děti, a tak byl Tycho jako jeho vlastní. V sedmi letech začal Tycho chodit do latinské školy, od roku 1559 studoval na univerzitě v Kodani rétoriku a filozofii. Přesně předpověděl a 21. srpna 1560 i pozoroval částečné zatmění Slunce, které ho fascinovalo.
V roce 1562 začal v Lipsku studovat právo. Strýc mu jako doprovod dal vychovatele, který na něj a jeho studia měl dohlížet. Tycho tedy ve dne studoval právo a v noci astronomii. V roce 1563 pozoroval konjunkci Jupitera a Saturna. Překvapil ho nesoulad výsledků pozorování s tabulkami. Začal si potají kupovat přístroje, aby mohl pozorovat oblohu.
Po strýcově smrti v roce 1565 se přestal věnovat právu a zabýval se jen astronomií. Postupně navštívil univerzity ve Wittenbergu, Basileji, Augsburgu a Rostocku, kde studoval alchymii, astrologii a lékařství. Proslavil se astrologickou předpovědí smrti tureckého sultána, kterou odvodil ze zatmění Měsíce.
V prosinci 1566 se po večírku u profesora Bachmeistera udála nemilá věc. V době svých dvacátých narozenin se Tycho dostal do sporu se svým krajanem Manderupem Parsbjergem. Spor vyvrcholil v noci 29. prosince soubojem, v němž přišel Tycho o část svého nosu. Traduje se, že si nechal vyrobit protézu ze slitiny zlata a stříbra, kterou pak připevňoval mastí s vrstvou pudru. Nakonec se oba protivníci smířili a nadále zůstali přáteli.
V roce 1570 zemřel Tychův otec, Tycho zdědil velký majetek a získal přízeň krále, který měl plné pochopení pro jeho astronomické záliby. Díky tomu mohl cestovat po Evropě a navštěvovat renomované astronomy. V roce 1571 poznal svou neurozenou manželku Kristýnu Jorgensdatter a v průběhu let 1573 až 1585 spolu měli osm dětí.
Pozorování supernovy
V roce 1572 pozoroval Tycho Brahe supernovu SN 1572 v souhvězdí Kasiopeja. Pomocí polosextantu změřil úhlové vzdálenosti mezi supernovou a devíti nejjasnějšími hvězdami souhvězdí Kasiopeja. Poloha supernovy se neměnila, tudíž Tycho Brahe správně usoudil, že se nachází vně trajektorie Měsíce ve sféře nehybných hvězd. Vyvrátil tak do tehdejší doby obecně přijímanou Aristotelovu teorii o původu komet ze zemských výparů, podle níž komety jsou zhuštěny v horních vrstvách atmosféry Země. Použil také nezávislá měření z několika míst na Zemi. Za nejcennější považoval měření pražská, českého učence a přírodovědce Tadeáše Hájka z Hájku. Z Hájkova spisu Dialexis de novae stellae z roku 1574 převzal řadu velmi přesných údajů o poloze supernovy. Údaje z pozorování včetně popisu pozorovacího přístroje, jsou uvedeny na dvaceti sedmi stranách práce De Stella Nova (O nové hvězdě) z roku 1573.
Nákres supernovy v souhvězdí Kasiopeja.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
V roce 1575 se osobně setkal v Řezně při korunovaci Rudolfa II. s Tadeášem Hájkem z Hájku. Ten dovezl pro svého o dvacet let mladšího kolegu vzácný dar – Koperníkův Malý komentář.
Brahův dopis Tadeáši Hájkovi z Hájku.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
V zimním semestru roku 1574 Tycho Brahe přednášel na Kodaňské univerzitě. Úvodní část přednášek věnoval významu matematiky a astronomie pro lidstvo. Podle jeho názoru ani jedna společnost nemůže existovat bez znalosti rozdělení času na roky, měsíce a dny. K tomu jsou ale nutná astronomická pozorování a výpočty. Z historických osobností astronomie vyzdvihl Hipparcha a Ptolemaia. Velmi si cenil Mikuláše Koperníka, především jeho přesnější předpovědi poloh planet. Koperník ve svých výpočtech vycházel z heliocentrické představy sluneční soustavy, se kterou Brahe nesouhlasil. Vytvořil kompromisní soustavu – planety obíhají kolem Slunce, ale to obíhá kolem Země. Vyhnul se tak sporu s církví a inkvizicí.
Braheho představa vesmíru.
Zdroj: Techmania Science Center. Autor: Magda Králová. Under Creative Commons.
Hven
V roce 1576 nabídl dánský král Frederik II. Tychovi Brahe ostrov Hven, ležící v úžině mezi Dánskem a dnešním Švédskem. Současně mu navrhl, že se postará o financování stavby nových budov a pořízení nových přístrojů. Taková nabídka se neodmítá, a tak ještě tentýž rok začal Brahe budovat na ostrově Hven moderní astronomickou observatoř Uraniborg (nazvanou po Uranii – antické bohyni nebes).
Uraniborg.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Autor: Blaeu 1663. Public domain.
Observatoř Uraniborg se stala skutečně moderní observatoří, kterou vyhledávala spousta studentů. Mimo jiné i Paulus Wittich z Vratislavy, kterého ve svém dopise doporučil Tadeáš Hájek z Hájku. Na Hven dorazil v roce 1580 a okamžitě ho Brahe přijal jako asistenta. Wittich měl jednu přednost – byl velmi dobrým počtářem. Jeho metoda prostaphoresis převáděla násobení na sčítání, dělení na odčítání a byla předzvěstí vzniku logaritmů.
V této době se situace na dvoře Rudolfa II. pro protestanta Tadeáše Hájka z Hájku změnila a Hájek hledal nové působiště. Wittich o této situaci pověděl Brahemu a ten neváhal a Hájka i s rodinou pozval k sobě v dopise z 4. listopadu 1580. Hájek odpověděl až 1. května 1582 takto: “Jsem už příliš stár, žiji 56 rok. Jsem otcem mnoha dětí. A přesídlit do ciziny je spojeno s řadou obtíží: nerozumíme ani jazyku, ani zvyklostem Tvé země“. [7] Nakonec se situace uklidnila a Hájek na dvoře Rudolfa II. zůstal.
Sterneborg.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Na Hvenu bylo brzy nutné přistavět další hrad, který dostal název Sterneborg (Hvězdný zámek). Kromě pozorování a výroby přístrojů, byl vybaven i tiskárnou a papírnou pro publikaci objevů, počtárnou a alchymistickou laboratoří. Na Sterneborgu byly pozorovací přístroje umístěny pod úrovní země ke snížení vlivu větru a tepelných efektů.
Tycho Brahe: Astronomiae instauratae progymnasmata
Kvadranty
Výsledky pozorování Brahe publikoval ve spisu z let 1592 až 1602 nazvaném Astronomiae instauratae progymnasmata (Příprava k obnovené astronomii) a v dalším spisu z let 1588 až 1603 nazvaném De mundi aeteri recentioribus phaenomenis liber secundus (Druhá kniha o nedávných jevech v nebeském světě). Popisy hvenských přístrojů byly vydány v roce 1598 v Astronomiae instauratae mechanica (Mechanika obnovené astronomie). Nejpřesnějším přístrojem na observatoři byl tzv. zední kvadrant – Quadrans muralis sive Tichonicus z roku 1582, jehož rytina z Tychovi knihy Astronomie instauratae mechanica je na obrázku.
Zední kvadrant.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Byl to kovový čtvrtkruh s velmi přesným úhlovým dělením, pevně přichycený na zdi postavené v rovině poledníku (v severojižním směru). Ve středu čtvrtkruhu bylo okénko s pevným průzorem (vizírem) a po čtvrtkruhu bylo možno posouvat dva pohyblivé vizíry. Kvadrantem se měřila výška hvězdy nad obzorem v okamžiku průchodu hvězdy poledníkem (tj. v okamžiku, kdy hvězda vrcholí). Pozorovatel se díval na hvězdu přes pohyblivý a pevný vizír a okamžik průchodu ohlásil, pomocník u hodin odečetl časové údaje a zapisovatel u stolu je zaznamenal. Na stěně uvnitř kvadrantu je malba zachycující Tycha Brahe u stolu a za ním řez Uraniborgem.
V roce 1596 se Brahemu do ruky dostala kniha Mysterium Cosmographicum (Tajemství světa) od neznámého středoškolského učitele z Grazu Johanna Keplera. S jeho názory sice nesouhlasil, ale zaujal ho jeho matematický styl a zručnost.
Uraniborg žil jen díky vydatné podpoře krále Frederika II. Po jeho smrti v roce 1588 se ale situace změnila. Tycho Brahe byl nedůtklivý, netrpělivý, netaktický, trochu podivínský a to vše mělo vliv na zhoršení vztahu se dvorem. Vyschl i přítok peněz. Nezbylo tedy než odejít. Své pozorovací deníky na Hvenu Tycho Brahe uzavřel záznamem z 15. března 1597.
Brzy nato vstoupil se svou rodinou a některými spolupracovníky na loď a Hven i Dánsko opustil. Vydal se na cestu Evropou. Nějaký čas pobyl v Rostocku, na zámku Wandsbeck nedaleko Hamburku, kde ho hostil Jindřich z Rantzova. Ten také napsal do Prahy a Tycha Brahe doporučil jako dvorního astronoma. Císař Rudolf II. zplnomocnil Jakuba Kurze (Curtia) a po jeho smrti Rudolfa Coradiucia, císařského místokancléře, aby jeho jménem Tycha Brahe do Prahy pozval.
V Praze
V zimě roku 1599 se Tycho Brahe vydal na cestu do Prahy. Z původně zamýšlené krátké zastávky ve Wittenbergu se stalo několik měsíců. Právě tam ho totiž zastihla zpráva o šířícím se moru v Praze. Celou zimu pobyl i s rodinou u lékaře Jana Jessenia, tehdy působícího právě ve Wittenbergu. Oba si velice dobře rozumněli, Tycho Brahe dokončoval u Jessenia některé spisy. Společně pozorovali úplné zatmění Slunce, které nastalo poslední lednový den.
Do Wittenberku za ním dorazil 25. února 1600 Coraduciův dopis vyzývající ho k přípravám na cestu. Tycho Brahe odpověděl hned druhý den, ale současně psal i Tadeáši Hájkovi z Hájku: “I poslechl bych byl jistě velebného toho a přemilostivého vybídnutí beze všecho odkladu a hned bych byl cestu nastoupil, kdyby cesty skoro všude vysokými sněhy zaváté nebyly a kdyby příhodní koně po ruce bývali …"
Do Prahy Tycho Brahe přicestoval v červnu roku 1599. Daleko před město mu jel naproti Jan Barvitius, bývalý císařský místokancléř, který původně o pozvání Tycha na císařský dvůr uvažoval. V Praze byl s velkou okázalostí přijat. Císař mu při audienci nabídl místo císařského astronoma s vysokým platem a řadou dalších výhod, dal mu na výběr jeden ze svých tří zámků – Brandýs, Lysou nad Labem a Benátky nad Jizerou. Tycho zvolil Benátky, které se mu pro jeho práci zdály nejvhodnější.
Tycho Brahe a císař Rudolf II.
Zdroj: commons.wikimedia.cz. Public domain.
Tycho si sebou vezl jen pár malých přístrojů, všechny ostatní zůstaly na observatoři na Hvenu. Jejich přestěhování zařídil Tadeáš Hájek. Přestěhovat tak rozměrné přístroje přes půl Evropy v té době nebylo jednoduché. Při cestě vozem hrozilo jejich mechanické poškození, proto bylo dohodnuté stěhování po vodě. Z Hvenu se dalo plout po moři, z Hamburku do Litoměřic po Labi. Přístroje ale zůstaly na nějkou dobu v Magdeburku. Asi v říjnu roku 1600 měl Tycho Brahe jakž takž pohromadě všechny hlavní přístroje.
V Benátkách nad Jizerou
V Benátkách se Tycho Brahe snažil vytvořit novou pracovní skupinu. V lednu roku 1600 přišel Christian Sorensen Longberg – Longomontanus, s nímž Tycho poslední dobu stále korespondoval a jehož žádal o pomoc při transportu přístrojů. Po jeho boku se také držel mladý vestfálský šlechtic Franz Gansneb Tengnagel de Kampa, který však pomýšlel víc na sňatek s Brahovou dcerou Elisabetou a na rychlou kariéru než na seriózní pozorování. A skupinu tvořili ještě Tychovi synové.
Do Benátek nad Jizerou dorazil za Brahem v únoru roku 1600 i Johannes Kepler. Nebyl uplně nadšený z toho, že se stane jedním z Tychovy skupiny. Na druhou stranu ale začala spolupráce nejlepšího astronoma – pozorovatele s astronomem – matematikem. Tycho Brahe totiž vlastnil obrovské množství pozorování, v nichž se nemohl vůbec vyznat a nijak je vyhodnotit. Jenže spolupráce neměla dlouhého trvání.
Krátce před svou smrtí si Tycho svolal svou rodinu a své spolupracovníky, mezi nimi i Johannese Keplera, a prosil je, aby dále rozpracovali jeho model sluneční soustavy. Tycho Brahe zemřel v Praze na Pohořelci v domě po někdejším císařském místokancléři Jakubovi Kurzovi ze Senftenavy po dlouhých jedenácti dnech fyzického utrpení. Podle pověsti si svou smrt přivodil sám, když nechtěl odejít z hostiny Petra Voka z Rožmberka kvůli potřebě. O deset dní později byl s velkou okázalostí pochován v Týnském chrámu. Pohřební řeč měl jeho dlouholetý přítel Jan Jessenius.
Hrob Tycha Brahe v Týnském chrámu.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0
A jak vlastně Tycho Brahe vypadal? Historik Mikovec ho popisuje takto „Tycho Brahe byl postavy dosti vysoké, silný a složitý, a v posledních letech jevil náchylnost k tloustnutí. Obličej jeho byl přísný, ano zamračený, vysoké jeho čelo vráskami rozvoráno. Světlé, naryšavělé vlasy nosil prosto a krátce přistřižené, od hořejšího pysku visely mu mocné kníry, dosahující až na okruží okolo krku, brada pak jeho byla jen řídko porostlá. Zlatý jeho nos, jakkoli uměle byl dělán, nemálo znetvořoval jeho obličej; mívalť obyčej nositi při sobě v zlatém pouzdře líčidlo životní barvy, jímž jej natíral. Oblek jeho byl obyčejně jednoduchý: hladký, žlutý živůtek, plundry, vlněné punčochy a střevíce s pentlemi, navrch pak nosil šedivou kožešinami podšitou řízu. Hlavu přikrýval biretem z černého aksamitu, ozdobenou dvěma pštrosíma pérama. Bez čestného řetězu krále Kristiana nikam nevycházel, slonovým však řádem řídko se ozdoboval.“ [6]
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Použité zdroje
[1] GEL, F. Syn čarodějnice. Magnet: Praha, 1971.
[2] HORSKÝ, Z. Kepler v Praze. 1. vydání. Praha: Mladá fronta, 1980. ISBN 23–097–80 13/33.
[3] JÁCHIM, F. Čtyři sta let od příchodu Tychona Brahe do Čech. Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, prosinec 1999, roč. 9, č. 4, s. 248–250. ISSN 1210–1761.
[4] KOTULOVÁ, E. Kalendář aneb kniha o věčnosti a času. 1. vydání. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1978. ISBN 25–068–78.
[5] NAJSER, P. Tycho Brahe, čtyři století od úmrtí velkého pozorovatele. Astropis, 2001, č. 3, s. 9–12.
[6] PEPRNÝ, L. Tycho Brahe v české literatuře. Časopis pro pěstování mathematiky a fysiky, 1901, roč. 30, s. 209–222.
[7] SMOLKA, J. K počátkům přátelství T. Brahe (1546–1601) a T. Hájka (1526–1600). Pokroky matematiky, fyziky a astronomie, 2002, roč. 47, č. 2, s. 140-149. ISSN 0032-2423.
[8] ŠOLCOVÁ, A. Zední kvadrant Tycha Brahe. Rozhledy matematicko–fyzikální, 1987–1988, roč. 66, č. 9, s. 3. strana obálky. ISSN 0035–9343.
[9] ŠTEFL, V. Život a dílo Tychona Brahe (1546–1601). Matematika a fyzika ve škole, únor 1990, roč. 20, č. 6, s. 409–413.
[10] ZIKOVÁ, H. Tycho Brahe, Připomínka výročí 400 let úmrtí. Kosmické rozhledy, věstník české astronomické společnosti, září 2001.
[11] Dějiny matematiky a fyziky v obrazech, šestý soubor. Redigoval Jaroslav Folta. 1. vydání. Praha: Jednota československých matematiků a fyziků, 1989. ISBN 80–7015–012–2.
