První velkou opravu zvládli astronauté Apolla 13 – Jim Lovell, John Swigert a Fred Haise. Ti 13. dubna 1970 vyslali k řídícímu středisku legendární slova: „Houstone, máme problém!“. Od tohoto momentu se z mise na Měsíc stala snaha o přežití. Astronauté museli několikadenní cestu zpět na Zemi absolvovat v kabině lunárního modulu Aquarius, původně plánované pro dva muže na dva dny. S tím souvisela také zásoba absorpčních patron s hydroxidem lithnatým, které sloužily k pohlcování CO2. V kabině Aquaria se pomalu začala zvyšovat koncentrace CO2. Nejjednodušším řešením by bylo použít stejné patrony z velitelského modulu. Jenomže patrony do lunárního modulu a do velitelského modulu dodávaly jiné firmy. V lunárním modulu byly kulaté, ve velitelském modulu hranaté.
Astronaut John L. Swigert, vpravo, s improvizovanou redukcí pro připojení filtrů oxidu uhličitého. Zdroj: www.nasa.gov.
Problém naštěstí vyřešil tým Eda Smylieho. Během několika hodin vymysleli řešení za použití patrony LiOH z velitelského modulu, nůžek, šedé lepicí pásky, tvrdých desek letového plánu, igelitového pytle na prádlo, kyslíkové hadice od skafandru a ponožek. Tým Eda Smylieho pak posádce nadiktoval přesný postup a ti měli za padesát minut hotovo. O několik hodin později klesla hladina CO2 z hrozivých 13 mmHg na 1,8 mmHg a později na 0,1 mmHg. Pro jistotu ještě vyrobili jedno stejné zařízení, které umístili do přechodového tunelu mezi velitelský a lunární modul. Celé řešení dostalo přezdívku mailbox (poštovní schránka). Nakonec ještě musíme dodat, že všichni tři kosmonauti v pořádku přistáli.
Další velká oprava potkala misi Apollo s pořadovým číslem 17 o dva roky později. Eugene Cernan, Ronald Evans a Harrison Schmitt měli k dispozici měsíční vozítko LRV, které sice jezdilo jen rychlostí 10 km/h, ale zato uvezlo kromě astronautů i 100 – 150 kg vědeckého vybavení nebo nákladu. Jenomže Eugen Cernan na první vycházce zavadil geologickým kladívkem o pravý zadní blatník z plastu. Ten nevydržel a odlomil se. Během jízdy byli pak astronauti i vozítko zasypávání velmi jemným a vysoce abrazivním lunárním prachem. Ten škodil nejen skafandrům, ale i samotnému vozítku. Podobný problém už řešila posádka Apolla 16, která byla nyní v záloze. Podařilo se jim vymyslet zajímavý postup opravy, ke které použili složenou geologickou mapu, lepicí pásku a šroubovací svorku. Při dalším výstupu Cernan a Schmitt postup použili a vše fungovalo.
